Osobní blog novináře "na vejminku" a sběratele smírčích křížů

Rok: 2014 Strana 2 z 4

Pánská jízda 2014 v Českém Středohoří
Den druhý – na cestě ze Zahrádek do Stvolínek

Loading

Jestliže nás ve čtvrtek při našem traverzu po hřebeni Sedla doprovázela sychravá mlha, tak při páteční „odpočinkové“ túře ze Zahrádek do Stvolínek nám počasí ukázalo příjemnější tvář. Přestože se krajina kolem nás utápěla v lehkém oparu, který znepříjemňoval focení, nad námi svítilo slunko a bylo tak teplo, že jsem polovinu cesty absolvoval v tričku. Čekalo nás ten den několik překvapení, některá příjemná, jiná už méně, ostatně tak už to v sudetských krajinách chodívá.

Pánská jízda 2014 v Českém Středohoří
Den první – dobytí Sedla od severu k jihu

Loading

Potom, co jsme v letech 2012 a 2013 jako „Pánská jízda“ realizovali jen tři jednodenní výlety, dva na Toužimsko a jeden na nejvyšší vrcholky Slavkovského lesa, to už vypadalo, že tradice podzimních Pánských jízd usnula tvrdým spánkem. Nejspíš je ale tenhle „projekt“ životaschopnější, nežli jsem v roce 2004 při první cestě naší trojky do Českého ráje tušil. Důkazem budiž Pánská jízda 2014, na kterou jsme se vypravili v tradičním listopadovém termínu, leč v netradiční sestavě – k účastníkům všech předchozích Pánských jízd Rudovi, Michalovi a mé maličkosti přibyl znalec výtvarného umění a náš starý kamarád Vláďa Meistr řečený Dědek. Cílem výpravy, která z Karlových Varů odjížděla ve čtvrtek 13. listopadu 2014, bylo východní České středohoří. V následujících kapitolkách se pokusím příběh téhle expedice vylíčit chronologicky a pokud možno pravdivě, ostatně není ani co utajovat, ani přikrášlovat.

Co vlastně skrývá „Archeologický
potenciál zaniklého města Čistá“?

Loading

Koncem září odvysílala Česká televize ve svém zpravodajství reportáž o archeologickém výzkumu v prostoru, kde kdysi stávalo královské horní město Lauterbach. To „kdysi“ přitom nebylo někdy před staletími, ale v době poměrně nedávné, kdy už jsem byl na světě. V centrální oblasti Slavkovského lesa, v nadmořské výšce přes 800 metrů stálo celé město neporušené ještě pár let potom, co z něho byli po druhé světové válce vyhnáni německy hovořící obyvatelé. Zbořeno bylo až někdy v roce 1949 nebo o rok později, a zbořeno bylo takříkajíc „jedním vrzem“, vojenskou akcí, jež byla zaznamenána na film, takže ji můžeme dodnes „obdivovat“. Vidíme, jak naše statečná armáda bere město šturmem a ničí je palbou infanterie, pásy tanků i ohněm šířeným plamenomety.

Babí léto na severním Plzeňsku II.

Loading

Povzbuzeni úspěchem naší cyklovýpravy na Manětínsko (čti předchozí referát!) jsme se dva dny poté vydali do romantické krajiny severního Plzeňska podruhé s cílem dohledat pár kamenných křížů, na které v roce 2009 z nejrůznějších důvodů nedošlo. Tak nabuzení, abychom expedici po trase dlouhé pár desítek kilometrů, realizovali na kolech, jsme ale zase nebyli, bicykly zůstaly v garáži a my jsme vesele využívali výhod motorizované jednotky. Těch křížů jsem celkem střízlivě naplánoval šest a všechny jsme také s úspěchem našli.

Babí léto na severním Plzeňsku I.

Loading

Na dobré zážitky se vzpomíná rádo, a tak i my s Maruškou rádi vzpomínáme na dovolenou, kterou jsme v roce 2009 strávili v okolí „barokní perly západních Čech“ Manětína. Manětínsko si od té doby pamatujeme jako učiněný cykloturistický ráj, kde jsme se mohli po snadném zdolání mírného stoupání z Manětína přes Lipí k Libenovu donekonečna brouzdat mírně zvlněnou krajinou po cestách vroubených desítkami barokních soch a objevovat vesničky, ve kterých jako by se čas zastavil někdy v polovině minulého století. Objevili jsme tu tehdy i šestnáct kamenných křížů a křížových kamenů, a protože jsme v tomhle ohledu nabídku kraje zdaleka nevyčerpali, slíbili jsme si, že se sem ještě někdy podíváme. Na to „někdy“ došlo skoro na den přesně po pěti letech v září 2014.

© Jiří Linhart 2011 - 2024  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autora.

Mapa webu

Developed by Daniel Danielčák