Archiv Březen 2014

Jarní pouť z Plesné do Aše
aneb z Česka do Česka čtyřikrát přes Německo

V dobách, kdy jsme u nás s více či méně skrývaným odporem „budovali socialismus“, býval Vojtanov jedním z důležitých železničních hraničních přechodů. Jezdilo se tudy Karlexem do Lipska a Berlína a ve Vojtanově do vlaku vždycky narukovala rota komisně se tvářících „orgánů“, kteří cestující obtěžovali pitomými otázkami, kam že to jedou a proč, kolik mají s sebou peněz a odevzdali-li pánové před cestou vojenskou knížku, nahlíželi lidem do kufrů a porovnávali jejich obsah s údaji zaznamenanými v celních prohlášeních a občas dokonce někde odšroubovali nějaký plech a s baterkami v rukou nahlíželi do útrob vagonu. Po nějakém čase vystoupili, vlak se dal pohybu, po chvilce se za okny mihla cedule označujíí zastávku Plesná a Karlex opustil Československo. Nevím, kolik lidí tenkrát vědělo, že vlak poprvé přejel hranice hned pár metrů za železniční stanicí Vojtanov, aby se po nějakých čtyřech kilometrech do Československa vrátil, a že poté, co za Plesnou přejel hranice podruhé, se k nám z Německa vrátil ještě dvakrát a celkem tak hranici mezi tehdejší ČSSR a tehdejší NDR překonal sedmkrát. A protože koleje ani hranice se od té doby nepohnuly, překonává vlak cestou z Chebu do Plauen hranici mezi Českem a Německem sedmkrát dodnes. Zobrazit další »

1 komentář

Po stopách „černé smrti“
Za morovými sloupy na Karlovarsku

Jsou jubilea, která se neslaví, ani se nepřipomínají. Letos tak například pravděpodobně ve vší tichosti uplyne tři sta let od roku 1714, kdy na západě Čech odezněla poslední epidemie moru. Před objevem penicilinu téměř stoprocentně smrtelná infekce, jíž za oběť opakovaně padla až polovina evropské populace, neměla při svém posledním vpádu do české kotliny v letech 1713 až 1715 už zdaleka tak tragický průběh, jako ve středověku, přestože obětí bylo i tentokrát nepočítaně.
Lidé se za těch pár set let naučili s morem bojovat, a ať už to bylo zásluhou postupně zaváděných a zpřísňovaných hygienických předpisů a opatření v podobě infekčních a karanténních řádů, nebo prostě proto, že krysu, jednoho z nejdůležitějších přenašečů infekce, od počátku 18. století ze střední Evropy postupně vytlačovali potkani, pandemický mor se na našem území po roce 1714 už neobjevil. „Černá smrt“ odešla do historie a dnes ji připomínají jen sloupy a pilíře se sochami Panny Marie, Nejsvětější Trojice nebo některého z mnoha svatých patronů, které dodnes stojí v mnoha našich městech a obcích jako němé vyjádření ponížené prosby k Bohu o ochranu před strašnou chorobou. Zobrazit další »

2 komentářů