Letošní jaro je skutečně podivné. Napřed to skoro měsíc vypadalo, že žádné nebude a v televizi o Velikonocích ukazovali plné sjezdovky, pak najednou bez varování přišly „hice jak v Africe“ a dneska, kdy píšu tenhle report, je už zase zima jako v psinci. Aspoň že jsme si ten jeden jediný opravdu letní den 25. dubna patřičně užili. V lety osvědčené trojici jsme vyrazili na historicky vůbec první jarní Pánskou jízdu. Byla to opět taková „minijízda“, trvala jen pár hodin toho dne po svatém Jiří, namířili jsme, stejně jako na podzim, opět na Toužimsko a do mé sbírky přibyly tři nové kříže.