Osmnáct metrů ze zimy do jara
aneb procházka po zrušené jáchymovské lokálce


V posledním možném termínu, fotky jsem měl dodat do 10. března, jsem se v pátek 9. března vypravil do Jáchymova udělat obrázek k článku o zrušené železniční trati Ostrov – Jáchymov, který jsem psal do dubnového čísla Promenády. Počasí mi naštěstí přálo, mrzlo tak akorát, aby se člověk nebrodil břečkou tajícího sněhu, a nad sluncem zalitými Krušnými horami se prostírala obloha s minimem mráčků.Dnes už jen málo lidí pamatuje doby, kdy z Ostrova do Jáchymova jezdily vlaky. Poslední byl vypraven před pětapadesáti lety 3. srpna 1957 a Karlovarsko tak přišlo o jednu železniční raritu. Dráha, která měla v úseku pod Jáchymovem stoupání více než 52 promile, byla totiž vůbec nejstrmější neozubnicovou železnicí v Československu. Unikátní byla i v tom, že byla jako jediná u nás  projektována v úseku z Ostrova do Horního Žďáru jako „pouliční parní tramvaj“, což se jí bohužel nakonec stalo osudným. V době jáchymovské „uranové horečky“ v padesátých letech došlo k prudkému nárůstu automobilové dopravy, v důsledku toho bylo třeba stávající silnici rozšířit, a protože ve složitém horském terénu nebylo kam, musela železnice ustoupit.
Historii jáchymovské železnice se nebudu věnovat, zájemci ji najdou ve čtivě napsané brožurce „Místní dráha Ostrov Jáchymov“ (z roku 1996) a spousta toho je i na internetu. Obšírné citace z výše zmíněné publikace uvádí Petr Kapoun a moc pěkně se čte i článek na webu Zrušené tratě, abych uvedl zdroje které mě zaujaly…

Jediná větší rovná plocha v Jáchymově

Jediná větší rovná plocha v Jáchymově

Z dráhy samotné se toho do dnešních dnů moc nezachovalo. Úsek z Ostrova do Horního Žďáru je zlikvidován téměř beze stopy, a pokud někdo nemá za koníčka „železniční archeologii“, nestojí za to se tudy ubírat. Také jáchymovské nádraží by jeden dneska hledal marně. Na jeho místě pár kroků od centra lázní je park, který dává současným návštěvníkům zdejších lázní příležitost zamyslet se nad tím, kde se tu tak najednou vzala ta více jak sto metrů dlouhá absolutně vodorovná plocha. Minulost železnice nepřipomíná ani žádná cedule a z drážních staveb tu zůstaly jen základy jakéhosi stavení na místě, kde z rovné plochy bývalého nádraží vychází prudce se svažující drážní těleso (na plánku bývalého nádraží v publikaci Místní dráha Ostrov – Jáchymov jsou v těchto místech zakresleny topírna a sklad uhlí).

Mezník s dnes už nečitelnými písmeny

Mezník s nečitelnými písmeny

Úsek s největším převýšením, které místy přesahuje 50 promile, má dobré dva kilometry a jsou na něm i nejzajímavější z dochovaných drážních staveb. Těleso dráhy vede v prudkém svahu a složitém terénu, se kterým se stavitelé vyrovnávali celou řadou zářezů na jedné a náspů na druhé straně trati. Zachovala se tu celá řada mezních kamenů, některé na dosah ruky od kolejí, jiné hluboko ve svahu na úpatí náspů, které zřejmě bývaly majetkem dráhy. Přístup k nim byl většinou dost problematický, nechtěl jsem riskovat, že si na zasněženém a zledovatělém svahu zlámu nohy, a tak jsem jich zblízka prozkoumal jen pár. Měla by na nich být vytesána písmena S a J označující koncové stanice Schlackenwerth a Joachimsthal, ale na meznících, které jsem měl tu čest si prohlédnout zblízka, jsem nic podobného nevyluštil.

Sedmý kilometr

Sedmý kilometr

Zhruba kilometr pod nádražím je násep trati přerušen můstkem, či spíše propustkem, který odváděl ze svahu vodu. Ocelová mostovka je dávno snesená, zůstaly jen kamenné pilíře, ale trať je vedena po galerii v tak strmém svahu, že se ta mezera dá celkem pohodlně obejít. Pár metrů před touhle překážkou stojí jako voják na stráži kilometrovník se sedmičkou, jediný, který jsem při mé vycházce objevil. Určitě jich tu bude víc (na stránkách „železničních archeologů“ jsem viděl fotky), ale buď byly pod sněhem, nebo jsem je prostě přehlédl – v zasněženém terénu bylo prozíravější koukat pod nohy…

Ledopády před tunelem

Ledopády před tunelem

Největší zachovalou stavbou jáchymovské lokálky je tunel postavený, respektive vyhloubený mezi kilometry 6,8 – 6,9. Trať má právě v těchto místech největší stoupání přes 50 promile a tunel sloužil hlavně jako ochrana trati před možnými závaly. Tunel je dlouhý jen 18 metrů a 30 centimetrů a býval to nejkratší železniční tunel u nás – dneska se tímto primátem pyšní 23 metry dlouhý tunel Nelahozeveský. Tunel má z obou stran pěkné kamenné portály a určitě bude velkou atrakcí na cyklostezce, která se po tělese jáchymovské lokálky má stavět snad už letos.

Kdysi dávno jsem na vandru v Rumunsku absolvoval autostopem přejezd Fagaraše. Silnice nekonečnými serpentinami vystoupala až do výšky nějakých dvou tisíc metrů, kde rumunští barabové prorazili dlouhatánský tunel skrz hlavní hřeben pohoří. Byl tenkrát ještě ne zcela dokončený a jezdilo se v něm kyvadlově, každou sudou hodinu z jihu na sever a každou lichou ze severu na jih, pokud se tedy nepletu. Měli jsme smůlu, dojeli jsme sotva pět minut po uzavření našeho směru, takže jsme museli skoro celou hodinu čekat. Bylo kolem poledního, slunce pálilo jak divé a v bezlesých horách nebylo, kam se před ním schovat. Zato když jsme se po hodinovém čekání a poměrně krátké jízdě ocitli na druhém konci tunelu, byla tam zima kolem nuly a mlha, která by se dala krájet. Trochu podobně zafungoval v pátek 9. března 2012 i kraťoučký jáchymovský tunel. Zatímco na straně k Jáchymovu bylo velmi chladno a skalní zářez před vjezdem do tunelu byl ověšen tunami ledu, na straně k Ostrovu bylo o poznání tepleji a po sněhu pomalu ani památky. Ze zimy do jara je to osmnáct metrů – kdo nevěří, ať tam běží…

Kamenný můstek v Horním Žďáru

Kamenný můstek v Horním Žďáru

Asi půl kilometru pod tunelem se nachází největší mostní stavba trati, která tu klenutým kamenným mostem překonává potoka Suchá. Údolí potoka je poměrně široké a hluboké a dráha vede po vysokém náspu, pod kterým most jen tušíme. Prohlédnout si ho a vyfotit by znamenalo sejít z náspu dolů, a to jsem si netroufl. Na cestě do Horního Žďáru je ještě jeden propustek se snesenou ocelovou mostovkou a dávno už nepoužívaným schodištěm mezi kamennými pilíři a po dalších pár stovkách metrů těleso trati mizí na úrovni silnice na kraji Horního Žďáru. První obytné stavení osady je k nepoznání přestavěný bývalý strážní domek a kousek za ním se objeví ještě jeden viditelný pozůstatek trati, pár desítek metrů náspu a rozpadávající se kamenný klenutý můstek přes Jáchymovský potok.
Pozůstatky lokálky, po které jezdily vlaky z Ostrova do Jáchymova přes šedesát let, od prosince 1896 do srpna 1957, se najdou i v úseku z Horního Žďáru do Ostrova. Železniční archeologové o nich dobře vědí a dovedou v nich objevit nezasvěceným skryté kouzlo. Trasa, kterou jsem tady popsal, je myslím dobrý námět na krátký jarní výlet, který se dá konec konců absolvovat i s dětmi. Chce to jen dobré boty, absolvovat zhruba tři kilometry po štěrku v teniskách není to pravé ořechové…

Sdílejte:
  • Print
  • Facebook
  • Twitter
  • Google Bookmarks
  • email
  • Bookmarky.cz
  • Top Články.cz
  • Linkuj.cz!
  • TOPodkazy.cz
1 hvězdička2 hvězdičky3 hvězdičky4 hvězdičky5 hvězdiček (zatím nehodnoceno)
Loading...
  1. Zatím žádné komentáře.
(nebude zveřejněn)