Jiří Linhart – jirka.45@seznam.cz

Středověkých kamenných křížů mají v Kadani hned sedm a skoro na jednom fleku! Stojí pěkně v řadě v rozlehlém městském parku podél cesty z města k bývalému klášteru františkánů a jak uvádí Dreyhausen, je od prvního k sedmému jen dvaatřicet kroků. Původ těch kamenů není známý, ani jeden nestojí na svém původním místě. Odkud sem byly ale přeneseny a kdy, se nevědělo už před druhou světovou válkou (opět dle Dreyhausena).
Návštěvu Kadaně mohu každému, kdo tam ještě nebyl, doporučit, to město stojí za vidění. Určitě gotická radnice z poloviny 14. století s unikátní, 54 metry vysokou věží, která je výraznou dominantou města. Nebo naproti ní na náměstí mohutný původně gotický kostel Povýšení sv. Kříže, do současné barokní podoby přestavěný po požáru města v roce 1635 a pak v letech 1746-55. Nebo krásný trojboký „morový“ sloup K. Weitzmanna z let 1753-55. Nebo „Katova ulička“, nejužší ulička na světě, široká, či spíše úzká jen nějakých 66 centimetrů (v nejužším místě, v nejširším má něco přes metr). Nebo středověké městské fortifikace a spousta jiných historických památek…

 

My jsme si vybrali bývalý františkánský klášter, který byl postavený západně města na návrší nad Ohří. Pěkně udržovaný areál středověkých budov s dominantou gotického kostela Čtrnácti svatých Pomocníků sloužil františkánům od jara 1473, kostel byl vysvěcen roku 1480. Celý areál dnes slouží jako kadaňské městské muzeum, jeho prohlídku jsme si ale nechali ujít. Zaujala nás klášterní zahrada, ve které jsme objevili roztodivné bylinky, které by byly okrasou naší zahrádky doma v Lokti – kdybychom měli tu drzost uštípnout si aplégry. V uzavřeném sektoru zahrady je chmelnice, kde keříčky nešplhají za slunkem po drátkách, ale každý má svou snad pětimetrovou tyčku, a také slušně velký vinohrad s dozrávajícími hrozny. Taky se tam pasou nějaké černé kozy, které je ovšem neradno krmit. Na plotě visí varování, že z donesené lidské stravy, hlavně prý chleba a pečiva, se kozičky dozajista roznemohou a pochcípají, a kdo nedokáže potlačit touhu vidět ta zvířata žrát, má si prý za desetikorunu v hospodě koupit speciálně namíchané krmení. My jsme se na kozy vykašlali, ostatně pásly se daleko od nás na dolním konci zahrady, a v hospodě jsme vsadili na občerstvení nás dvou. Dali jsme si pivko a kávičku a spokojeni s úlovkem sedmi křížků se vrátili zpátky do Lokte
Další fotky z výletu